Žáci 7.A získali ve 4. čtvrtletní písemné práci 55,34% možných bodů. Průměrná známka byla 2,83. Bezchybnou práci zvládly Karolína Janků a Lenka Steinerová. Kristýně Bartuškové a Kristýně Sobotkové chyběl pouhý jeden bod, aby získali ohodnocení výborně.

1.úloha (54,63%) – početní výkony s racionálními čísly – žáci zapomínali výsledek zkrátit na základní tvar, dopouštěli se numerických chyb

2. úloha (48,15%) – kosodélník (konstrukce, obvod) – chybějící či neúplný zápis konstrukce, neznalost vzorce při výpočtu obvodu, chybějící jednotka

3. úloha (44,44%) – lichoběžník (konstrukce, obsah) – chybějící či neúplný zápis konstrukce, neznalost vzorce obsahu lichoběžníku, chybějící či špatná jednotka, žáci si tuto úlohu nechávali nakonec, někteří z časového hlediska ji nestihli

4. úloha (81,94%) – poměr – slovní úloha – tato úloha dopadla nejlépe, 11 žáků z 18 ji mělo bezchybně, u některých se projevily numerické chyby

5. úloha (56,94%) – přímá a nepřímá úměrnost (slovní úloha) – špatné rozeznání úměrnosti, problém s dělením desetinného čísla.

Celkově za celý rok: Mnoho žáků má problém s naučením se vzorců (popř. jejich odvozením), často zapomínají na napsání jednotek; neznalost geometrických značek. Při slovních úlohách zapomínají na odpověď, píší neúplný zápis.

Učivo sedmého ročníku zvládli všichni žáci v rámci svých možností.

Konečně nastal toužebně očekávaný den 27.5.2010 – čtvrtek – ŠKOLNÍ VÝLET. Ráno začalo trpčeji, tj. brzkém vstáváním. Již v 5.40 jsme měli odjezd od samoobsluhy.  Chmury rána ale byly rozplynuty při prvním pohledu na spolužáky, spolužačky, kamarády, kamarádky, a samozřejmě i na náš pedagogický doprovod. Všichni jsme byli nadšeni a optimisticky naladěni. „Dlouhá“ cesta ubíhala velmi rychle. Než jsme se nadáli, již jsme v husté mlze občas zahlédli Trosky – zříceninu hradu jehož základ je sopečného původu. Přes již zmiňovanou mlhu nebylo nic vidět, ani z Panny na Babu. Po Troskách jsme se vydali do Prachovských skal. Počasí se umoudřilo, mlha vystoupala k výšinám, déšť nepadal. Promazali jsme si svaly na nohou, nastříkali sprejem proti klíšťatům a vyrazili. Skály procvičili naši fyzičku. Schody nahoru, rozhled z vyhlídky, schody dolů, schody nahoru, rozhled …. . Musíme ale říci, že jsme obstáli se ctí. Po „namáhavé“ chůzi jsme si zasloužili odměnu v podobě dobrého oběda. Každý si mohl vybrat, na co měl zrovna chuť. Po občerstvení nás autobus odvezl na poslední zastávku našeho výletu – na hrad Kost. Zde se počasí výrazně zhoršilo a hustě začalo pršet. Čas jsme byli nuceni trávit v autobuse. Po 15 minutách, kdy nám začala být dlouhá chvíle, se vyjasnilo a my jsme mohli vyrazit daný hrad obhlédnout ze všech stran. Ve tři hodiny nás pustili do hradu. Prohlédli jsme si mučírnu, zbrojnici, kapli, černou kuchyni. Někteří z nás si zazvonili pro štěstí. Zda to funguje či ne, zjistíme až za rok a den. V podhradí jsme utratili poslední zbytek peněz a vyrazili jsme k domovu. Plni dojmů nám cesta ubíhala ještě rychleji než ráno. Než jsme se nadáli, byli jsme v Rudě. A co říci na závěr? Výlet se vydařil. Nikdo se neztratil a ani nezranil. Již teď se těšíme, kam pojedeme příští rok.